12

Ekonom, 10. dubna 2008 

Pokud si někdo myslel, že se církevní restituce snadno vyřeší jen proto, že zrovna máme pravicovou vládu, tak se přepočítal. Hlavně proto, že v celé záležitosti jde hlavně o katolickou církev. Vztahy mezi ní a státem byly napjaté dávno předtím, než se moci chopili komunisté. Prvorepubliková idea byla založena na kacířském Janu Husovi a ne na svatém Václavovi. 

Mnohé požadavky katolické hierarchie se tak zdají přepjaté nejen levici, ale daleko početnější části české populace. Snad i proto, že tím, kdo bude o souhlasu s nabídkou státu nakonec rozhodovat, nebude s ohledem na kanonické právo nikdo jiný než papež. 

Když se pomine objem navraceného majetku a suma náhrad, zbývá symbolická stránka věci. Ta je v politice často významnější než to, co je snadno uchopitelné a co lze přesně vyčíslit. 

Symboly kolem restitucí zůstávají dva. V prvním případě ustupuje stát reprezentovaný Topolánkovou vládou. Podruhé zase rezignovali představitelé katolické církve. Projde-li zákon tak, jak je nyní napsán, získá církev do držení Svatovítskou katedrálu. Skončí vleklý spor, zda ji, obrazně řečeno, postavil panovník, nebo věřící. V nedalekém Arcibiskupském paláci budou spokojeni. Zato mnoho občanů, mezi nimiž převažují bezvěrci, nadšeno nebude. Komu by v této logice měla patřit například athénská Akropolis? 

Jinou věcí je trochu laciný boj proti německému řádu. Jeho majetkové nároky, lesy i budovy včetně hradu Bouzova, si vláda do návrhu připsat nedovolila. V obavě, že by takový krok postavil veřejnost nejen proti restitucím, ale i proti nim. Těžko říct, zda jde o racionální úvahu. V Polsku, jehož krále řád před staletími vytlačil od Baltu, by to snad bylo pochopitelné. Ale u nás? 

O majetek přece řád připravili nacisté. Trochu paradoxně ve chvíli, když odmítl ideově zaštítit Hitlerovo vražedné tažení na východ. Bez ohledu na to se ihned po válce řeklo, že řád je a byl 'německý' a uvalil se na něj prezidentský dekret o potrestání zrádců a kolaborantů. Snahu uvést věci na pravou míru zastavil 'Vítězný únor'. Teď má německý řád problémy jen proto, že ho komunisté, na rozdíl od jiných klášterů, vyvlastňovat nemuseli. Katolická církev mlčí. Nechce komplikovat situaci, zbývající restituce a náhrady jsou více než štědré. Na jedné straně se lze skrývat za paragrafy a snášet další argumenty, že němečtí rytíři nemají podle platné legislativy žádný restituční nárok. To je pravda a nic na tom asi nezmění ani evropské soudy. 

Bylo by však možné dospět ke kompromisu a vyměnit u obou symbolů znaménka. Vyjít vstříc řádu, který zřejmě potřebuje peníze na charitu. A staroslavnou katedrálu, kterou lidé považují za nedílnou součást Pražského hradu se vším, co k tomu patří, přece jen ponechat v rukou státu. 

Josef Pravec