05

OTÁZKA: „Ministerstvo kultury musí žádost Německého řádu zamítnout, nemá podle mě jinou možnost," tvrdí Roman Váňa v rozhovoru pro Olomoucký deník. Proč si to myslíte?
ODPOVĚĎ: Na ten majetek se zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd, často nesprávně uváděn jako restituční, prostě nevztahuje, protože byl zabaven Benešovými dekrety a před rokem 1948. Zákon nerozlišuje, jestli byl majetek zabaven správně nebo nesprávně.
REAKCE: Pan poslanec zde neustále ignoruje rozhodnutí nejvyššího správního soudu, které bylo vydáno dvakrát a to jednou v únoru 1948 a podruhé v prosinci 1948 (po puči) a jenž ruší jakékoliv úkony které by směřovaly ke konfiskaci.Toto rozhodnutí bylo doručeno Ministerstvu zemědělství, čímž nabylo právní moci.

OTÁZKA: Řád ale argumentuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z roku 1948, který uznal, že konfiskace byla neplatná.
ODPOVĚĎ: Ano, i tak ale zůstáváme před rokem 1948, protože ten skutek se stal dřív. Pokud někdo říká, že použití Benešových dekretů na tento majetek bylo nesprávné, souhlasím s ním. Došlo totiž k duplicitní konfiskaci. Ten majetek už byl státní a znovu byl konfiskován. To samozřejmě nejde. Pokud pak akceptujeme rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 1948,

který konfiskaci zrušil, tak to automaticky neznamená, že majetek zůstává ve vlastnictví řádu. Nemohl být konfiskován, protože už byl státní. Stát jej převzal do své správy a následně i vlastnictví od třetí říše. To je další klíčový moment.
REAKCE: Pan poslanec zároveň nerespektuje dekret prezidenta Beneše číslo 5 z roku 1945, který ruší veškeré majetkové převody, které nastaly v období takzvané třetí říše, což v konečnémdůsledku znamená, že se vlastnictví vrací původnímu majiteli, kterému tento majetek třetí říše odebrala. V tomto případě to byl právě Německý řád. Pokud jde o národní správu, ta majetek nikdy nevlastnila (!), pouze jej spravovala do doby, kdy byl buď převzat státem v případě konfiskace, a nebo vrácen původnímu majiteli.

OTÁZKA: Ale třeba ženská složka řádu své majetky dostala zpět. Jak to?
ODPOVĚĎ: Řád můžeme rozdělit do tří provincií – řádové sestry, řádoví bratři a familiáři, tedy většinou světské osoby začleněné do řádu. Po druhé světové válce byly v Československu obnoveny řádové sestry a celou dobu od roku 1945 až do současnosti tady fungovaly a fungují. Přestože byly perzekvovány stejně jako všichni další řeholníci. Proto také po revoluci dostaly svůj majetek zpět a dodnes ho užívají. Provincie bratří ale u nás po válce obnovena nebyla a zanikla. Z provincie familiářů tady zůstali jen myslím poslední dva, ostatní byli odsunuti. Z pohledu církevního práva je řád celistvý, podléhající velmistrovi a výše papežovi, z pohledu civilního práva ale byly všechny tři složky samostatnými subjekty. Z hlediska církevního práva platí premisa, že církev je „věčná". Nevzniká, nezaniká, maximálně se jinak člení. Z hlediska civilního práva subjekty zanikají, nově vznikají. A to je také důležité, podle mého názoru se jim totiž nepodaří prokázat, že by řád majetek nepřetržitě vlastnil. Protože řád zde nepůsobil a jeho organizace zanikla, alespoň podle civilního práva.
REAKCE: K otázce zániku bratří je potřeba poznamenat že provincie bratří stejně jako provincie sester byla po válce obnovena o čemž svědčí jmenování Patera Stanislava Dostála provinciálem tohoto řádu a později v roce 1947 byl do čela tohoto řádu jmenován Dr. Stanislav Zela olomoucký světící biskup, který vykonával dál veškerou správu Řádu. Krom toho zde stále zůstával kromě Patera Dostála Pater Lambert Seidl, čili zde de facto byly dva členové této provincie!! Nehledě na to, že v době o které hovoříme byl v platnosti modus vivendi, který upravoval vztahy mezi církví a státem a podle církevního práva platí, že církevní subjekt zaniká až 100 let po úmrtí posledního člena. K tomu, aby to člověk pochopil musí znát historický vývoj vztahů mezi církví a státem a rozhodně nemůže vycházet z toho, co se mu zdá anebo cítí. K provincii sester lze poznamenat jen to, že ačkoli tu celou dobu existovaly a působily, jak pan poslanec píše, nároky na majetek jsou jim upírány stejně, jako bratřím. Snad jen k vykreslení toho jak se pan poslanec neorientuje v reáliích Církve a Řádu, lze s úsměvem konstatovat, že institut familiářů, o kterém tam hovoří, vznikl až po smrti posledního řádového rytíře, tedy po roce 1970. Do té doby se hovořilo pouze o spolupracovnících, kteří nosili název Mariáni.

DÁLE SE V TEXTU PÍŠE:
...Nebo si lidé možná ještě vzpomenou na první restituční vlnu, kdy se majetky vydávaly podle takzvaného výčtového zákona. Pročítali jsme ty dlouhé seznamy a najednou jsme viděli: Bouzov, dům číslo popisné 8, budova určená k bydlení duchovních. Což byl ovšem hrad. Pokusili se to obejít tímto způsobem...Šlo o to, že k převzetí mělo dojít zjevným zákulisním konáním, ne-li dokonce podvodem...

REAKCE: Odhlédnu od toho, že jsou to velmi silná slova z úst politika! Pojďme se podívat co je a byl hrad. Za velmistra Evžena a jeho nástupců byl letním sídlem velmistra. Evženovi nástupci až do dnešních dnů jsou duchovními osobami a platně udělují a vysluhují svátosti. Co tedy hrad byl? Budova určená k bydlení duchovního. Pan poslanec také ví, že svého času bylo v předhradí až 6 bytových jednotek a minimálně 3 z nich byly volné. Pokud chtěl v té době Řád do nich umístit své duchovní a po svém dobrém zvyku zde vytvořit konvent, měl na to právo. Nejen že by to neohrozilo návštěvnický provoz, ale objekt by to jaksi povzneslo na vyšší hranici.

OTÁZKA: Historii Bouzova znáte velice dobře. Jak je spjata s Řádem německých rytířů respektive Německým řádem?
ODPOVĚĎ: Bouzov je spojený s historií Německého řádu naprosto neoddělitelně. Byla to láska arcivévody Evžena Habsburského. Jako velmistr řádu, ale i člen panovnického rodu si ho nechal postavit za své peníze. I když byl majetek napsaný na řád. To činí Bouzov trochu výjimečný. Třeba v tom, že vnitřní vybavení bylo konfiskováno už v roce 1918 jako habsburský majetek. Samotný hrad ale ne, protože ten oficiálně patřil řádu. Takže pokud bychom se dnes bavili o navrácení majetku, muselo by se zřejmě jednat pouze o samotnou stavbu, nikoli vnitřní vybavení.
REAKCE: Jen malou vsuvku co bude Řád na Bouzově restituovat. Nebude se jednat o lesy ani pozemky, které prodal v roce 1933 v rámci první pozemkové reformy. Bude tedy žádat pouze o to, co mu zbylo. Tedy o Hrad s parkem a Taliánkou a to včetně vnitřního vybavení hradu, které si za první republiky, pokud patřilo do původního vlastnictví arcivévody Evžena (ne veškeré vybavení bylo jeho majetkem), od Čs. státu řádně odkoupil na základě kupní smlouvy!! Díky tomuto rozhodnutí Řádu tak dnes můžeme v interiérech obdivovat to co tam je. Kdyby tak neučinil, tyto věci by byly z hradu odvezeny a pravděpodobně rozprodány do soukromých sbírek.
Celá problematika Řádu bohužel pro Řád není problémem Benešových dekretů, ale jak řekl velmi krásně pan Schwarzenberg, problémem šovinisticky rozdmýchávané nenávisti vůči Němcům a všemu co je německé. Bohužel stále platí co nám na Němcích nevadí, jsou peníze, které nám dávají, abychom mohli opravovat kostely, budovat školy, hospice, zachraňovat naše kulturní dědictví. Potud jsme ochotni Němce akceptovat. Ale běda, kdyby po nás náhodou něco chtěli. V tu chvíli se hra na smířlivost a toleranci změní v otevřenou nenávist. Naštěstí to už ale neplatí pro celou společnost, neboť v její nemalé části už se ozývá touha po nalezení objektivního pravdivého pohledu na tyto věci.

Podotýkám, že v době před druhou světovou válkou nebyl v Řádu žádný příslušník Německé republiky. Příslušníky řádu byli Rakušané, Italové, Slovinci a také českoslovenští občané, kteří měli pouze německou národnost.


Lubomír Macek FamOT,

s laskavým svolením vikáře velmistra P. Metoděje Hofmana OT