13

V období 1. republiky vyvíjel Řád na území Československé republiky rozsáhlou humanitární zdravotní a sociální činnost (5 nemocnic, lázně Karlova Studánka, 2 domovy důchodců, 7 škol, 3 mateřské školy). V duchovní oblasti se Řád staral o 11 farností a 18 kostelů. (viz stručný přehled z r.1929) Prezidenti T.G. Masaryk (16. 6. 1929) a Dr. Edvard Beneš (24. a 25. 8. 1937) vykonali v této době na hradě Bouzově přátelské návštěvy. Velmistr Robert Schalzky (Šalský) byl v období 1. republiky poslancem Československého parlamentu za stranu křesťansko-sociální a přispěl k formování sociálních zákonů. V době sudetské krize byl politickým protivníkem Henleina. Řád poskytl státu v 30tých letech bezúročnou půjčku 15 mil. korun na výstavbu pevnostních opevnění kolem Opavy (

), kterou nežádal vrátit. Taktéž dal  Československé armádě řádové hájenky v pohraničí a zámek v Hrabyni.

Dne 22. 10. 1938 byl výnosem hitlerovského Německa Řád zrušen. Likvidace Řádu byla potvrzena výnosem komisaře pro zastavení činnosti Řádu v Liberci dne 27. 2. 1939 (strana 1

, strana 1 , strana 2 , strana 2 ) . Majetek Řádu byl Němci konfiskován a předáván různým německým subjektům. Řada příslušníků Řádu byla Němci persekvována. Velmistr Robert Schalzky byl po celou válku internován na odlehlém místě na Bruntálsku (hájovna Podlesí). Většina kněží a sester byla vyslýchána gestapem a vězněna v koncentračních táborech a na Mírově. P. Heribert Kluger z Bruntálu dne 18. 1. 1945 zahynul v koncentračním táboře v Dachau. P. Walter Horný z Opavy byl 3 roky vězněn v koncentračním táboře Dachau, řádová sestra Irmgrad zahynula v plynové komoře v Osvětimi, P. Stanislav Dostál působil jako partyzán v Jugoslávií a poté přešel do Francouzských legií, 12 členů Řádu se v r.1944 účastnilo bombového atentátu na Hitlera, a po nezdaru byli popraveni … atd.

Po skončení války se Řád domáhal na Československém státu vrácení majetku. (Žádosti velmistra ze dne 22. 7. 1945 -

, , ). Na základě usnesení Okresního lidového soudu v Bruntále č.d.91/45 ze dne 12. 12. 1945, potvrzeného Zemským národním výborem v Ostravě č.j. 2387/5-IX byl vlastníkem Řád a zároveň se souhlasem Řádu byla podle § 15 odst.a. dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 5. 1945, čís. 5 Sb. Zák. a Nař. poznamenána do pozemkových knih národní správa (což není vlastník ale pouze správce). Za Řád byl ustanoven P. Antonín Vysloužil. Provinciálem byl ustanoven Ing. P. Stanislav Dostál. (Oba později zavražděni státní policií).

Na počátku r.1946 však převážil názor (m.j. na

tehdejšího ministra zemědělství Ďuriše), že Řád je třeba považovat za zrádcovskou organizaci a proto je nutno jeho majetek konfiskovat. Hlavním argumentem pro tuto kvalifikaci Řádu bylo subjektivní zkreslené hodnocení celkové dějinné úlohy Řádu a nikoliv zhodnocení jeho konkrétní činnosti během 1. republiky a za okupace. Na základě toho vydal Moravskoslezský zemský národní výbor – expozitura v Moravské Ostravě, dne 9. 3. 1946 , jimž byl Řád prohlášen za subjekt spadající pod ust.§ 3 odst.1, písm. b, dekretu prezidenta republiky č.12/45 Sb. Na základě cit výměru Moravskoslezského zemského národního výboru byly vydány pak konfiskační vyhlášky Okresním národním výborem v Opavě  a Okresní správní komisí v Bruntále .

Rozhodnutí zemského národního výboru nebylo Řádu nikdy doručeno a trpělo i jinými hrubými formálními vadami, takže se nikdy nestalo pravomocné a rovněž tak se nikdy nestaly pravomocné ani vyhlášky vydané v Opavě a Bruntále. Konečně církevní majetek byl vyloučen z konfiskací (petice

, , , , ) dle všech dekretů presidenta republiky č. 5, 12, 28 a 108/45 výkladovým stanoviskem ministerstva školství a osvěty z 8. 1. 1946 schváleným usnesením vlády z 23. a 26. 4. (, ), 14. 5. a 10. 12. 1946. Stále však platila stížnost podaná z podnětu velmistra z 25. 10. 1946 Nejvyššímu správnímu soudu. Ten učinil nález až za dva roky a to dne 2. 2. 1948, tedy přesně před únorovým pučem.

Vyhověl v ní stížnosti Řádu a převzetí majetku ministerstvem zemědělství zrušil. Nález byl ještě potvrzen

, tedy znovu, již po únoru 1948.

Tento právní názor Nejvyššího správního soudu potvrdil i Obvodní soud v Praze v roce 1994 č.j. 22 C 17/94 (

, ) a Městský soud v Praze dne . Proti tomuto pravomocnému rozsudku ministerstvo financí podalo dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně který rozsudek dne zrušil (z formálních důvodů) a věc vrátil k novému šetření Městskému soudu v Praze, který v této věci ještě nerozhodl.

S výše uvedenými skutečnostmi, které svědčí o vlastnickém právu Řádu na svůj majetek se ztotožňuje i znalecký posudek Ústavu státu a práva ze dne 6. 8. 1993 zpracovaný Prof. JUDr. PhDr. Dr. h.c. Viktorem Knappem, Dr. Sc. a JUDr. Petrem Zderčíkem, Stanovisko místopředsedy vlády a ministra zemědělství ČR Ing. Josefa Luxe ze dne 16. 11. 1993 č.j. 6767/93 – 100. (

, okresního úřadu v Opavě ze dne 11. 5. 1993 a  ze dne 11. 5. 1993. Část majetku měla být Řádu vydána na základě vládního usnesení ze dne 9. 4. 1997 č. 211 (, ), stejně jako ostatním církvím (). K naplnění tohoto usnesení však nikdy nedošlo.